V moravských expedicích jsme záhy pokračovali s tím, že někteří si dali Pálavu i o Velikonocích. Místopředseda s kronikářem vyrazili dokonce už ve čtvrtek dobírajíce si nevhodnými SMSkami či jinými obrazovými zprávami ostatní. Chlapci si to užili. Užili si sebe, dobré víno, Dunajovické kopce i krásné šortkové počasí, které bylo na hony vzdáleno tomu sněhovému z předměsíce. Dokonce dobyli i „strom na horizontu“, což je na vrcholu Růžové hory a není to ani lípa, ani dub, ale topol černý. O hezkém počasí svědčil i spálený krk místopředsedy, jejž všichni obdivovali v pátek večer.
Důležité páteční odpoledne prožil předseda,
který v pozici lokaje dopravil na Pálavu naše ženy. Transport proběhl
rychle a bezpečně za pomocí vozidla hybridního, do kterého liješ benzín
stejně jako do závoďáku a on se ti při rozjezdu/dojezdu odmění zvukem
tramvaje.
Páteční degustace v prostředí starého
sklepa dopadla na výbornou a i sobotní program jsme vyladili na jedničku, včetně
náročné logistiky. Po přesunu našeho autobusu do Mikulova jsme vydali se ho
najít, abychom se s ním následně přesunuli do Dolních Věstonic,
odkud jsme vyrazili pěšky do Pavlova na degustaci vín vinařství Ilias. Tam
jsme setrvali do pozdního odpoledne. Návrat do Perné tím pádem dostal
romanticko-dobrodružný náboj, neboť Sirotčí hrádek a následný sešup do
Perné byl absolvován již za tmy.
V neděli jsme se pobalili, krátkou procházkou
se rozloučili s Pálavou a po obědě vyrazili na západ.
