Expedice Irsko 2025 (13. 9. – 20. 9.)

Po loňském výletu za teplem byla pro letošní expedici vybrána o chlup chladnější destinace a tou bylo Irsko. Ve hře byl ještě 2 týdny před odletem punkový styl pobytu pod stanem, ale někteří slabší jedinci zaveleli včas k ústupu a dny příští ukázaly, že to bylo více než dobře. Známá cesta do parkovacího domu u letiště proběhla bez komplikací stejně tak jako poklidný let do Dublinu.

Vypůjčený vůz nás nějakou dobu mátl a osazenstvo na zadních sedadlech trnulo strachy, protože řidič sedící na levé straně vozu se řízení vůbec nevěnoval a v některých vozech chyběl úplně. Naštěstí tuto šlemastiku vždy zachránil spolujezdec. Dlužno také poznamenat, že v letošním roce měl namále navigátor výpravy, který ještě 3 dny před odletem hlásil, že ho zdravotní problémy se zažívacím ústrojím nepustí z domova. Asi jsme se my všichni bezvěrci hodně modlili, protože nakonec jsme odcestovali v plné sestavě a také se ve zdraví vrátili. Po seznamovací večerní procházce po pobřeží jsme nazítří opustili hlavní město a vydali se na cestu.

Tmavá obloha nevěstila hned v neděli nic dobrého, ale několik aplikací nám vlilo optimismus do žil hlásíc, že můžeme vyrazit. Výsledkem několikahodinové procházky v hrabství Glendalough po nádherných zahradách, monstrózním vodopádu, kterému voda skutečně nechyběla a starobylých církevních stavbách bylo 5 neuvěřitelně promočených míst v místní restauraci, kde naše útrata dozajista nemohla vynahradit náklady na vysušení. Pravé irské počasí také odhalilo, že je úplně jedno, zda se v něm pohybujete v chytrém oblečení určeném pro himalájské výpravy nebo v hloupých džínách. Městečko Kilkenny nám večer vynahradilo promočený den nádhernou středověkou kulisou, úžasnou večeří s ještě úžasnějším točeným Guinnessem a ochutnávkou dalších piv v místním pubu za doprovodu živé hudby, nádhera.

Následujícího dne jsme byli ohromeni prohlídkou katedrály s vyhlídkovou věží z devátého století. Navzdory použitému stavebnímu materiálu, tmavému vápenci zvanému též černý mramor, přetrvala katedrála staletí a nezměnil na tom ani odborný názor revizorův, že tento kámen kvalitou neoplývá. Že se díky tomu stal terčem posměšků snad ani není třeba zmiňovat. Další zastávkou byl hrad Cashel, který se ze světských rukou dostal do majetku církve a je dodnes dominantou širokého okolí. Den jsme zakončili v nádherné přírodě procházkou okolo jezera s přesně vypočítaným časem návratu navzdory neustálým poznámkám revizora, že jdeme špatně a budeme tak uvězněni celou noc v uzamčené oboře.

Úterý probíhalo pod taktovkou ostrovního počasí, ale okružní jízda Ring of Kerry nám nabídla hezké zážitky v podobě procházky po pláži za doprovodu mořských vln a páru koní, Chaplinovo oblíbené letovisko Waterville a krásné vyhlídky na typickou irskou krajinu. A také útulné ubytování s roztopenými kamny a přísnou sestru v sousední restauraci, před kterou měli i ti nejotrlejší velký respekt.

Po obligátním večeru s láhví irského národního nápoje jsme se nazítří vydali na jízdu kolem dalšího poloostrova Dingle. Prvním zážitkem toho dne byla návštěva divadla na písčité pláži, hlavním programem bylo představení kitesurferů, kteří na vlnách předváděli kousky nevídané. Doplňkovým programem byl surfer s prknem opatřeným koly a plachtou ledabyle drženou pouze v rukou, nicméně rychlost jízdy po písčitém pobřeží byla obdivuhodná. Nebyl by to ale opravdový výlet bez nějaké alespoň malé túry do kopců. Od jezera Annascaul Lake jsme se vydali ovčí stezkou nebo možná potokem do sedla, kde jsme očekávali nádherná panoramata. Skutečně jsme se jich dočkali a jako bonus se přidal ostrý vítr, který čechral naše bundy a s výjimkou dvou holohlavců i čupřiny. To nejlepší mělo však teprve přijít. Že se děda naší výpravy zmýlil ve výběru obuvi a celý výšlap absolvoval v čvachtajících botách bylo to nejmenší. Při sestupu jsme ale zjistili, že je opravdu nezměrný milovník vody. Co chvíli byly totiž na cestě vidět pouze zapíchnuté trekingové hole a děda si užíval ledové koupele téměř v každé kaluži, a že jich po cestě bylo. Ostatní měli prokousané rty, ale přesto se sem tam někdo trochu pousmál. A večer propuklo veselí naplno, hvězda dne byla jasná. Revizor tak zůstal se svým koupáním v jezeře za dědou pozadu a i přes obtížný vstup do vody žádné cirkusové číslo kamarádům sobecky nepředvedl. Závěr dne se mimořádně vyvedl, nejzápadnější cíp Irska nás poctil slunkem a přenádhernými pohledy na moře ozdobené hřebeny vln a členitým pobřežím se spoustou ostrovů a ostrůvků.

Čtvrteční den jsme zahájili na irských Hradčanech, Mohérských útesech.  I přes zamračenou oblohu jsme se ocitli v turistickém mumraji, ale ani to nám nezkazilo krásný zážitek z útesů čnící kolmo téměř 200 m nad mořskou hladinu. Zde je třeba také připomenout podivuhodné střídání řidičů v jedné osobě, takový irský JáTy, kterého známe z představení divadla Járy Cimrmana. Převážnou část cesty řídil pilot Marek, osoba vyrovnaná, dodržující předpisy a uspávající ostatní členy posádky klidnou ale svižnou jízdou. V některých chvílích však převzal řízení bez mrknutí oka řidič Mirek a to se potom děly věci. Jízda dostala rychlost, razanci a dodnes jsme nezjistili, co tuto výměnu způsobilo. Po krátké návštěvě geoparku jsme dorazili do městečka Galway. Zde jsme obdivovali úžasnou katedrálu, která byla k našemu překvapení dokončena v roce 1965, vypadala jako všechny ostatní 1 000 let staré. Nevšedním zážitkem bylo také střetnutí irské katolické mládeže, jak jinak nazvat stovky a stovky mladých táhnoucích do místních početných pubů, dívky při stěží 15 stupňů Celsiových v nejkratších sukýnkách a také nahoře látkou neoplývajících. Jak potom vypadá páteční výuka jsme se nedozvěděli, ale zřejmě je zdejší mládež netrpělivější než ta naše, která vydrží do pátku.

Dovolená se pomalu chýlila ke konci a tak bylo na čase navštívit nějaké místo, kde se vyrábí tradiční irská whiskey. Destilérka Kilbeggan byla zajímavou exkurzí do takřka strojírenského podniku samozřejmě doplněná ochutnávkou zlatavého moku. Následně jsme se přesunuli do Dublinu, kde jsme se setkali se členkou mladé generace našeho sdružení, která je zde na téměř půlročním poststudijním pobytu a jejíž vlasy jsou takřka zdejší. A využili jsme i přítomnosti jejího přítele, který se stal naším průvodcem. A pak že naše skupina nepotřebuje žádného guida. Dublinská jehla, vysokoškolský komplex Trinity Colllege s nádhernou knihovnou, katedrály a samozřejmě puby a restaurace, to je jen malý zlomek toho, co jsme mohli vidět v hlavním městě.

Každá legrace má svůj konec a také naše expedice nebyla výjimkou. Nákup suvenýrů, poslední ochutnávka výborné irské kuchyně, neskutečná klika na letišti zasaženém kyberútokem nějakého šílence a pohodový let na letiště v Ruzyni byly posledními zážitky před návratem do našich krabiček. A samosebou plány na rok příští.

zpět